Princip metody

Zkoušení netěsností je zaměřeno na zjišťování nedokonalostí pevného rozhraní, které umožňuje za tlakového spádu mezi dvěma povrchy průnik tekutin. Obecně lze detekovat vady materiálu (vzniklé nedokonalostí metalurgického, či technologického procesu nebo za provozu), mechanických spojů a nerozebíratelných spojů (svary, lepené a pájené spoje). 

Velikost netěsnosti je pak dána mírou objemu látek proniklých vadou za jednotku času. V zásadě se rozlišují dva základní typy zkoušek - integrální (pro určení celkové hodnoty velikosti netěsnosti) a lokalizační (zaměřené na určení polohy netěsnosti).